Dědečkův věk ???........
Pravda pravdoucí - dědeček a vnuk
Jednou večer si dědeček s malým vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnouček zeptá svého dědečka: "Dědečku kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpoví: " Tak chvíli přemýšlej...
Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními
čočkami a antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty,
laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky,
oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch aby uschlo. Člověk nebyl na
Měsíci a neexistovala trysková letadla. Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme
spolu,v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay" bylo respektované anglické
slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže a ne homosexuála.
O lesbičkách jsme ani neslyšeli a muži nenosili náušnice. Narodil jsem se
před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na
preventivní prohlídky, ale lékař je dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže "Pane" a ženu "Paní nebo Slečno". Když v
Té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé
spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu a pokud
bylo třeba, šli jí koupit jízdenku kterou jí přinesli. Muži chodili u okraje
chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala strana u
zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si
sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku,když vstoupila,seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů. V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dlezákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili násrozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími
vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli a také to, když mladík měl slečnu a schylovalo se k svatbě.
"Time sharing" znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami a ne, že sdílí prostor s cizími
lidmi.Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky,
FM rádio, kazety, CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook
znamenalo v angličtině notový sešit. Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální ani hodinky a domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty,mikrovlnné trouby,budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod...
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé a na jejich vyvolání se
čekalo nejméně tři dny. Pokud bylo na výrobku uvedeno "Made in Japan"znamenalo to,
že je špatné kvality a zboží označené "Made in Korea" či "Vyrobeno v Číně"
nebo v Thajsku ani neexistovalo. Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu
nebo o instantní kávě, umělých sladidlech... V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 50 - 70 haléřů. Nové auto
stálo 20 000 korun, ale kdo měl tolik peněz? V mé době byla tráva něčím co jsme kosili a ne kouřili.
My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže,aby mohla mít dítě.
A teď mi řekni kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!?" odpověděl vnuk.
"Ne chlapče, pouze padesát pět!"
Když to tak čtu, tak si uvědomuji, co jsme všechno neměli. Začali jsme to užívat docela pozdě, ale co jsme všechno měli. Hráli jsme si na písku, v plechovce od konzervy jsme klacíkem vařili ty nejlepší pokrmy, odřeli jsem si kolena někde v lesní rokli,máslo chutnalo máslem a ne jenom příchutí másla, z mláka byla vynikající kyška,měli jsme kamarády, na které jsme zapískali pod oknem a do večera o nás rodiče nevěděli a co je hlavní, ani se o nás nemuseli tak bát. Nebyly drogy... ale kouřit jsem se učili, to si pamatuju, rákosobé stéblo jsme nacpali listím a zapálili. Měli jsme toho spoustu, neshlížela na nás EU jestli nám maminka dala pohlavek, nebo na sá táta vytáhl řemen. neměli jsme počítače a tak jsem si uměli užívat a uměli jsme se hýbat. A pomeranče jsem měli taky, vystáli jsem na ně na vánoce frontu, a proto jsem ej nenechali shnít.......
)