Pouhá pravda

8. března 2012 v 10:53 | nevím |  Zastav se
Dědečkův věk ???........

Pravda pravdoucí - dědeček a vnuk
Jednou večer si dědeček s malým vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnouček zeptá svého dědečka: "Dědečku kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpoví: " Tak chvíli přemýšlej...
Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními
čočkami a antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty,
laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky,
oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch aby uschlo. Člověk nebyl na
Měsíci a neexistovala trysková letadla. Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme
spolu,v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay" bylo respektované anglické
slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže a ne homosexuála.
O lesbičkách jsme ani neslyšeli a muži nenosili náušnice. Narodil jsem se
před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na
preventivní prohlídky, ale lékař je dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže "Pane" a ženu "Paní nebo Slečno". Když v
Té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé
spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu a pokud
bylo třeba, šli jí koupit jízdenku kterou jí přinesli. Muži chodili u okraje
chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala strana u
zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si
sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku,když vstoupila,seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů. V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dlezákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili násrozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími
vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli a také to, když mladík měl slečnu a schylovalo se k svatbě.
"Time sharing" znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami a ne, že sdílí prostor s cizími
lidmi.Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky,
FM rádio, kazety, CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook
znamenalo v angličtině notový sešit. Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální ani hodinky a domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty,mikrovlnné trouby,budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod...
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé a na jejich vyvolání se
čekalo nejméně tři dny. Pokud bylo na výrobku uvedeno "Made in Japan"znamenalo to,
že je špatné kvality a zboží označené "Made in Korea" či "Vyrobeno v Číně"
nebo v Thajsku ani neexistovalo. Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu
nebo o instantní kávě, umělých sladidlech... V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 50 - 70 haléřů. Nové auto
stálo 20 000 korun, ale kdo měl tolik peněz? V mé době byla tráva něčím co jsme kosili a ne kouřili.
My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže,aby mohla mít dítě.
A teď mi řekni kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!?" odpověděl vnuk.


"Ne chlapče, pouze padesát pět!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 9. března 2012 v 16:50 | Reagovat

Když to tak čtu, tak si uvědomuji, co jsme všechno neměli. Začali jsme to užívat docela pozdě, ale co jsme všechno měli. Hráli jsme si na písku, v plechovce od konzervy jsme klacíkem vařili ty nejlepší pokrmy, odřeli jsem si kolena někde v lesní rokli,máslo chutnalo máslem a ne jenom příchutí másla, z mláka byla vynikající kyška,měli jsme kamarády, na které jsme zapískali pod oknem a do večera o nás rodiče nevěděli a co je hlavní, ani se o nás nemuseli tak bát. Nebyly drogy... ale kouřit jsem se učili, to si pamatuju, rákosobé stéblo jsme nacpali listím a zapálili. Měli jsme toho spoustu, neshlížela na nás EU jestli nám maminka dala pohlavek, nebo na sá táta vytáhl řemen. neměli jsme počítače a tak jsem si uměli užívat a uměli jsme se hýbat. A pomeranče jsem měli taky, vystáli jsem na ně na vánoce frontu, a proto jsem ej nenechali shnít.......:-))

2 duchlana duchlana | E-mail | Web | 14. března 2012 v 18:50 | Reagovat

Ahoj Maruško,děkuji za komentář-- chci Ti popsat jednu "historku.
Bývalý spolupracovník mi jednou řekl že jsme museli na ty cizokrajné ovoce stát frontu.Tak jsem mu odpověděl ale měli jsme práci a za ty peníze jsem si to mohl koupit...vysmál se mi a tím to skončilo.
Po nějaké době jsme se potkaly PŘED pracákem a tak se dala řeč -a že je na pracáku už delší dobu.Nato jsem mu odpověděl nemáš práci stojíš nani frontu  ale můžeš si ale koupit banány a bez fronty nic neřekl jen se smutně usmál a suše řekl omlouvám se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama