EXKLUZIVNI ROZHOVOR

24. března 2012 v 9:37 | Marie Stypková |  Další chuťovka

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR:

"Arogance těch, co vedou tuto zemi, dosáhla vrcholu," říká novinářka Jana Lorencová.

OSTRAVA - Jana Lorencová je jméno, které je dodnes v mediálním světe pojmem. Držitelka několika významných novinářských cen, znojemská rodačka, ostravská investigativní novinářka, která se za normalizace nemohla svou profesí živit. Po převratu šla do problémů naplno. A mrzí ji, že největší kauzy byly zameteny pod koberec.
Jana Lorencová pracovala dlouhá léta pro Českou televizi. Lidé si ji dodnes pamatují z investigativních pořadů Klekánice, Nadoraz, Za zdí a Případ pro reportérku. Přestože už má plné právo na odpočinek, napjatá atmosféra v zemi jí není lhostejná. Chystá další knihu a se svými příznivci i protivníky diskutuje na sociální sítí Facebook.
Jak byste hodnotila současnou atmosféru v české společnosti? Proč je tady pořád blbá nálada?
To už není jen blbá nálada, co panuje v naší společnosti. Arogance těch, co vedou tuto zemi, dosáhla vrcholu.
Jak je možné, že dvaadvacet let po sametové revoluci jsou lidé tak naštvaní na vládu, na úřady, prostě na všechno?
Už krátce po listopadu bylo jasné, že se vývoj neubírá směrem, jakým jsme si představovali. Jenomže jsme to mylně přičítali určité nezkušenosti polistopadových vlád a do jisté míry jsme v polistopadové euforii přijali i vysvětlení, že jde o jakousi daň za demokracii. To, že je to daň doslova obludně vysoká, jsme pochopili mnohem později.
Můžete být konkrétnější?
Před našima očima a s naším tichým souhlasem došlo k morální i ekonomické devastaci naší země. O jakou nezkušenost mohlo jít, když mizely miliardové majetky a nikdo nebyl hnán k odpovědnosti? Postupně, pod návalem dalších a dalších kauz, se zapomíná na ty, které se objevily na samém začátku existence našeho svobodného státu. A vlastně to bylo už o dva roky dřív. Kam zmizela Česká námořní plavba? To opravdu nikomu nechybí čtyřiačtyřicet námořních lodí? Jak byla připravena privatizace takových podniků, jako je OKD, při níž byly dokonce byty, které neměly s OKD nic společného, označeny za služební a bez vědomí jejich obyvatel "darovány" i s nimi novým vlastníkům? A co Nová Huť? Prodali ji - obrazně řečeno - za cenu plotu kolem podniku. A co Chemopetrol a desítky dalších?
Proč podle vás nebyly tyhle kauzy vyřešeny?
Většinou jsme jen přihlíželi. Mnohdy i proto, že jsme odmítali připustit si, že je možné, aby míra arogance těch, které jsme si vybrali a zvolili do čela státu, mohla dosáhnout až takové míry. Nevěřili jsme tomu, že by byli schopni to všechno dopustit. A oni to nejenom dopustili, oni dokonce přijali zákony, které neumožňovaly stíhat ani ty, kteří se bezostyšně přisáli k penězovodům a dodnes je nepustili. Všechny vlády na celém světě se vždycky opírají o to, čemu se říká mlčící většina. My jsme vlastně svým mlčením souhlasili s drancováním státu a jeho morální devastací.
Takže vinni jsme my všichni?
Ano. Zjednodušeně řečeno všechno, čeho jsme dnes svědky, bylo odstartováno v okamžiku, kdy jsme bez protestů vzali na vědomí, že nám vládnoucí struktury bezostyšně lžou.
Není to o tom, že české soudy nepracují tak, jak mají?
Na samém začátku jsou to zákony postavené tak, aby je šlo snadno obcházet. Pak i soudce, byť by byl sebepoctivější, stejně nemůže odsoudit evidentního darebáka. Připomeňme si třeba majetek nabytý v takzvané dobré víře. Kolikrát se stalo, že si lidé našli zloděje třeba svého auta a nový "vlastník" se jim vysmál, když ho chtěli zpátky. On to auto přece koupil, sice od zloděje, ale v dobré víře, že není kradené. Připomeňme si kauzy, kdy byly lumpárny nevídaných rozměrů posvěceny zákony. Když vezmu jen kauzy, kterým jsem pomohla na světlo já, prakticky žádný z těch lumpů, o kterých jsem točila, nebyl potrestán. A co je nejabsurdnější? Nikomu z nich nebyl zabaven majetek. Dnes jsou vlastníky velkých majetků a se zlou se potáže ten, kdo by jim připomenul, jak k němu přišli. Je tady prostě obrovská provázanost mezi policií, státními zástupci a soudci. Ono to snad ani jinak být nemůže, když se podíváme třeba na kauzu plzeňských práv. Nikdy nebude došetřena a ti, kteří jsou za ni odpovědní, nebudou nikdy potrestáni. Jak by také mohli být, když máme zákony, které ani neumožňují odebrat jim tituly prokazatelně získané podvodně.
Proč si myslíte, že nebudou potrestáni?
Spoléhá se na krátkou paměť národa. Jak jinak by dokonce v poslaneckých lavicích mohli bezostyšně sedět absolventi této zvláštní školy a trousit z poslaneckých lavic svá moudra? Justiční mafie, o které hovořila Marie Benešová, existuje a na rozhodujících postech má svoje lidi. A přijali jsme opět jako nezbytný fakt, že dobrat se svého práva v naší zemi je zhruba stejné, jako si hodit korunou, přičemž při cenách za advokátní služby se to druhé jeví jako výhodnější.
Dlouhá léta jste se věnovala kauzám lehkých topných olejů, diamantům a dalším. Většina lidí, kteří byli v těchto miliardových únicích namočeni, si žije svůj spokojený život. Čím si to vysvětlujete?
Ptáte se a já se musím ptát stejně. Jak je to možné? Přitom znám odpověď a uvedla jsem ji na začátku našeho rozhovoru. Byly to zákony, jejichž znění přikrylo toto bezostyšné drancování. Na kauzu nadhodnocených kamenů, nazývaných drahokamy, jistě vzpomínají s láskou a vděkem všichni, kteří je přinášeli k bankovním přepážkám a odnášeli si místo bezcenných šutrů stovky milionů. Někteří z nich dnes vlastní za peníze z těchto obchodů celé bloky domů. Správce konkurzní podstaty Knižního velkoobchodu v Praze místo miliardového majetku měl v konkurzní podstatě odhadem pět kilo bezcenných kamínků a majetek byl obratně vyveden do liberecké firmy, která už předtím podobně - za šutry - získala liberecký pivovar. Mimochodem, vyšetřovací tým v této kauze se jmenoval "Šutr". A když začal rozkrývat tuto kauzu, byl jako většina podobných týmů prostě rozpuštěn. Někteří znechucení vyšetřovatelé řady policie na protest opustili, když došli k závěru, že jejich práce slouží jen jako zástěrka pro předstírání, že se v té věci něco šetří. A kauza LTO? Taky přikryto zněním zákonů, které navrhovalo ministerstvo financí.
Takže potrestáni by měli být tvůrci zákonů?
Ano. Potrestáni by měli být především lidé, kteří ty zákony navrhovali, a samozřejmě tehdejší vlády. Právě v těchto kauzách se objevily peníze, s jejichž pomocí docházelo k dalším a dalším podvodům. Na ministerstvu financí se tomu říkalo legální daňové úniky. Zajímavý protimluv, který dokumentuje postoj tehdejších ministerstev k tomu, čeho jsme byli a v důsledku jsme dodnes svědky.
Jste stále velmi činná na Facebooku, kde máte něco přes tři tisíce svých příznivců. Svěřují se vám se svými problémy. Na co si nejčastěji stěžují, co je nejvíc trápí?
Já jsem hodně citlivá na bezmoc a beznaděj, která na mě z řady komentářů čiší. Lidé vidí, že to, co se kolem nich odehrává, je špatně, že to není zdaleka to, po čem toužili, když šli před dvaadvaceti lety do ulic. Cítí, že byli podvedeni a že bylo jejich touhy po změně k lepšímu krutě zneužito. Vidí kauzy, jako je Promopro, vidí peníze z privatizace Mostecké uhelné, vidí, jak končí lidé, když poukáží na podvody při zadávání veřejných zakázek. Dochází jim většinou, že naše zem je na konci sil a že se začíná sahat do jejich kapes, že jsou to oni, kdo mají znovu zaplnit díry ve státní kase, které ale nezavinili. Každý reaguje po svém. Část se vrací na svoje zahrádky a o politice nechce nic slyšet. Je jim milejší vidět, že pod jejich rukama a jejich péčí něco poctivého roste. Pak je další skupina, která užívá nejčastěji takové obraty, jako měli bychom, nebo mělo by se. Ale pak jsou také lidé, a těch je hodně, kteří hledají cestu, jak dát dohromady ty, kteří smýšlejí podobně jako oni. Obecně musím říct, že se postoj mnoha lidí hodně radikalizuje.
Někteří z nich vás dokonce vyzývají, abyste kandidovala do Senátu, dokonce na prezidentku? Proč to neuděláte?
Bylo pár poslanců i senátorů, kterým jsem věřila, že jdou do politiky poctivě. Slyšela jsem jejich názory, energicky pronášené předvolební projevy, zápal pro dobrou věc z nich přímo čišel. A dnes se po nich marně rozhlížím a když je konečně uslyším, nebo uvidím, říkám si, že je někdo vyměnil. Oni sami to zřejmě vůbec nepostřehli. Říkám si, že jsme se asi stali svědky nějaké bezbolestné lobotomie. Možná nejsou v jádru špatní, jen podlehli něčemu, čemu bych nikdy podlehnout nechtěla. Dostali se totiž k moci, ta jim zachutnala a nechtějí se jí už vzdát. Alespoň na tak dlouho, jak dlouho to bude možné.
Mohla byste prozradit něco z vašeho soukromí. Co momentálně děláte?
Pracuji na knize o osudech některých svých kauz, o nichž jsme se už zmínila. Podpořila mě jedna nadace na přípravě knihy o kauze Diag Human. Na ní pracujeme společně
Co nesnášíte?
Nenávidím cirkusy, nesnáším klece, sama jsem hodně dlouho nechápala proč. Když mě chtěli vzít rodiče do cirkusu, bránila jsem se zuby nehty. Dnes už vím proč. Zvířata v manéži jsou zbavena svobody a tudíž své důstojnosti. Vlastně je už nemáte proč obdivovat, můžete s nimi jen soucítit.
Jaké je vaše životní motto?
V různých životních etapách jich vystřídáte několik. To, které mě provází nejdéle, je nesmírně moudré a jednoduché - rozhodnutí osvobozuje. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila jeho pravdivost a hloubku. Už mnohokrát jsem si je ověřila v konkrétních životních situacích.
zdroj fotografie: archiv Jany Lorencové
Přidat komentář
 

Epiktétos

Karel KRYL první cenzurovaný spisovatel

Pouhá pravda

8. března 2012 v 10:53 | nevím |  Zastav se
Dědečkův věk ???........

Pravda pravdoucí - dědeček a vnuk
Jednou večer si dědeček s malým vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnouček zeptá svého dědečka: "Dědečku kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpoví: " Tak chvíli přemýšlej...
Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními
čočkami a antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty,
laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky,
oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch aby uschlo. Člověk nebyl na
Měsíci a neexistovala trysková letadla. Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme
spolu,v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay" bylo respektované anglické
slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže a ne homosexuála.
O lesbičkách jsme ani neslyšeli a muži nenosili náušnice. Narodil jsem se
před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na
preventivní prohlídky, ale lékař je dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže "Pane" a ženu "Paní nebo Slečno". Když v
Té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé
spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu a pokud
bylo třeba, šli jí koupit jízdenku kterou jí přinesli. Muži chodili u okraje
chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala strana u
zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si
sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku,když vstoupila,seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů. V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dlezákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili násrozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími
vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli a také to, když mladík měl slečnu a schylovalo se k svatbě.
"Time sharing" znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami a ne, že sdílí prostor s cizími
lidmi.Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky,
FM rádio, kazety, CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook
znamenalo v angličtině notový sešit. Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální ani hodinky a domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty,mikrovlnné trouby,budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod...
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé a na jejich vyvolání se
čekalo nejméně tři dny. Pokud bylo na výrobku uvedeno "Made in Japan"znamenalo to,
že je špatné kvality a zboží označené "Made in Korea" či "Vyrobeno v Číně"
nebo v Thajsku ani neexistovalo. Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu
nebo o instantní kávě, umělých sladidlech... V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 50 - 70 haléřů. Nové auto
stálo 20 000 korun, ale kdo měl tolik peněz? V mé době byla tráva něčím co jsme kosili a ne kouřili.
My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže,aby mohla mít dítě.
A teď mi řekni kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!?" odpověděl vnuk.


"Ne chlapče, pouze padesát pět!"
Počet komentářů: 2

Náš pán prezident

7. března 2012 v 13:20 | Internet
Jak se kalil kapitál
Mám v rodině právníka. Do roku 1994 jsem měl dokonce dva. To zemřel ve věku dvaasedmdesáti let můj strýc Jan, známý pražský advokát. On nade mnou držel ochrannou ruku, když po mně v sedmdesátých a osmdesátých letech "šlapal" bolševik. Radil mi, jak mám vypovídat u výslechu, co po mně můžou chtít a na co jim nemusím odpovídat. Často a rád na něj vzpomínám. Jen jemu vděčím za to, že nefiguruji v Cibulkových (dnes také Žáčkových a Pencových) seznamech spolupracovníků StB.
Strýc Jan pracoval jako podnikový právník. Od něj vím, že tehdejší "disidenti," z nichž většina byli normalizační komunisté, vyhození po prověrkách v roce 1969 z rodné strany, vyjednávali už od roku 1985 s představiteli komunistického režimu o podílu na moci. Ne s pitomci typu Milouše Jakeše, ale například s Rudolfem Hegenbartem.
To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít "odborníci" z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na "novou krev," ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém.
Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými "kapitalisty." Byla vymyšlena i "Kupónová privatizace," nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto "akcií" se na "akciovém trhu" (nikoli burze!) pomocí "zahraničního kapitálu" navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka.
Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze "zasvěcených," arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a "utrhl se ze řetězu." Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela "transformace." Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do funkce doporučila Václavu Havlovi Klause "disidentka" Rita Budínová-Mlynářová-Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá.
Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní.
Celou akci, nazvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený svou "jistotou desetinásobku". A Klausovo "Více takových Kožených!" Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: "Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!" Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: "Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír." Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám?
Těch prokázaných 34 miliard, které "odpluly" s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: "My jsme měli nějaké námořní loďstvo?"
Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své "akcie", zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem.
Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na "akcie" ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz "shora" sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za deset korun ve Stehlíkově Poldovce.
Už v roce 1995 bylo jasné, že tento způsob hospodaření vede zákonitě ke zhroucení celé ekonomiky státu. Vyrovnaný rozpočet byl udržován uměle tím, že do něj byly převáděny všechny rezervy. K tomuto účelu se do něj převedly také všechny přebytky z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění. S důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes.
Přes toto všechno prohlásil Václav Klaus v roce 1996 transformaci za ukončenou. Samozřejmě úspěšně! Jeho vláda končila v roce 1997 "úspornými balíčky" a propadem HDP na mínus 0,7%.
Vrcholem geniality velkého ekonoma bylo vyzdvihování mladých a progresivních podnikatelů. Byli to "chrti" typu Dienstla a Tykače (finanční skupina Motoinvest), kteří těžili z absence právního rámce a z bankovního socialismu. Jejich činnost nikdo nekontroloval. Václav Klaus prohlásil, že jeho cílem je vytvořit v této zemi vrstvu bohatých lidí. Už ale nedodal, že na to jejich bohatství se budeme muset složit my všichni.
Ten zhruba bilion korun, který se neoficiálně uvádí jako ztráta, je ztráta finanční, tedy přímo vyčíslitelná. Ztráty druhotné (zaniklé podniky a tím ztracené výrobní kapacity, následně pak propad exportu - není pravda, že nebylo kam vyvážet, ono nebylo co vyvážet!), se odhadují na další bilion. To, že třeba Tomáš Ježek (ano, ten, který ve Lnářích v čele privatizační komise rozhodoval, komu, co a za kolik) dnes přiznává ztrátu pouhých čtyřiceti miliard (Viktor Kožený), je výsměchem všem, kdo tu dobu pamatují. Nejhorší ze všeho jsou ale dopady tohoto konání na morálku celé společnosti. Dnes zde vládnou už pouze peníze. Bohužel.
To, co jsem popsal, je samozřejmě doložitelné. Přesným a chronologickým popisem událostí a dokumentací všech těchto ekonomických transformací dnes disponují lidé, kteří "byli u toho." Václav Klaus ví, že "oni" vědí! Proto udělal vše pro své znovuzvolení. Schůzka Šlouf-Weigl v hotelu Savoy nepotřebuje komentáře. Extempore ministra vnitra Ivana Langera tuto frašku pouze završilo. Václav Klaus má teď pár let klid a jistotu, že se tyto dokumenty neobjeví. Má to také pojištěno tím, že velká část těch, kteří se také jeho zásluhou stali tou novou elitou se stamilionovými a dnes i miliardovými majetky, je stále na vysokých postech a má rozhodující vliv na dění v této zemi. Jenomže dorůstá mladá generace a ta bude také chtít svůj podíl na kořisti. Až k tomu dojde, to pak teprve bude mela!
Když se vrátím zpátky do těch přelomových 90. let a uvědomím si, z jakého podhoubí zde vyrostla ta nová podnikatelská elita, musím si nutně položit několik otázek. Co je pravdy na tom, že Václav Klaus umožnil bývalým nomenklaturním kádrům, estébákům, vekslákům a dalším pochybným existencím rozkrást majetek nás všech výměnou za to, že jeho jméno bude vymazáno ze všech záznamů Státní bezpečnosti? Byl v tzv. Fondu "Z" také spis Václava Klause? Kde asi skončily všechny ty spisy, které ve Fondu "Z" spravoval tehdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher? Jisté je jen jedno: dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem "tunelling", mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus.
Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.


A ihned cenzurováno smazáno!!!!!!!!!!!!!!!!
Přidat komentář

Karel Kryl

5. března 2012 v 18:34 | duchlana |  Zastav se
Přidat komentář

Tomáš Klus

5. března 2012 v 13:53 | Tomáš Klus |  Zastav se
SVĚDOMÍ NÁRODA

VYPADÁ TO, ŽE TOMÁŠ KLUS JE JEDINÝ ČLOVĚK
Z UMĚLECKÉ SFÉRY, KTERÝ SE
ODVÁŽIL NĚCO ŘÍCT PROTI TOMUTO HRůZOSTRAŠNÉMU STAVU,
KTERÝ V NAŠÍ REPUBLICE PANUJE. OSTATNÍ "UMĚLCI" JENOM NAŘÍKAJÍ ŽE MAJÍ MÁLO PENĚZ,
NIC NETVOŘÍ
KDYŽ UŽ SE NEMŮŽOU VYMLOUVAT NA TO, ŽE JE JIM VŠECHNO ZAKÁZÁNO -
FILMAŘI, SPISOVATELÉ, SCÉNÁRISTÉ, REŽISÉŘI-KDE JSOU SCHOVANÍ,
KDE JSOU JEJICH DÍLA ???
ZADARMO CHLASTAJÍ NA RŮZNÝCH RAUTECH, VEČÍRCÍCH A PODOBNÝCH NESMYSLECH
TOČÍ NESMYSLNÉ, DEMENTNÍ SERIÁLY
UŽ SE ANI NEVYTAHUJÍ, ŽE JSOU NOSITELI KULTURY NÁRODA.
A KDE JE JEJICH SVĚDOMÍ

TŘEBA TATO PÍSNIČKA POTĚŠILA TAM NĚKDE NAHOŘE KARLA KRYLA.

1. Za devatero horami a devatero řekami,
leží kraj líbezný jak z reklamy,
tam pravdě pšenka nekvete,
člověk zde vyvinul se z prasete.

Oděni v sametové rubáše,
zloději loví zbytky guláše,
z plastových talířků kartou ze zlata
a při tom poslouchají Poupata.

A tváře se tam nemění,
pouze tituly a příjmení
a kdo má peníze vystaví svou mordu
u dálnice na billboardu.

Potom řidič vskutku tvrdý chleba má,
furt on the road a s lumpama,
učí se všechna hesla zpaměti
a pak ty kecy hustí do dětí.

R:
Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyry roky v prdeli!
Za co, Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý.


2. Mezi pány panuje věčná neshoda,
jeden chce z vrchu, tož druhý musí zespoda,
aby ochránil voliče občana,
před kapitalistickýma zrůdama.

Tak jedni kradou pro lidi a druzí od lidí,
případné aférky se pod stůl odklidí,
hlavně dodržovat všechny zásady,
nejlíp se špína kydá za zády.

Léta už tajím svoji příslušnost,
k zemi co vyměnila hrubost za slušnost,
bo se mi nelíbí morální předlohy,
čili papaláši hrající si na Bohy.

Povinné školení pro všechny poslance,
lekce planého žvanění, lekce arogance
a místo polední debaty z prdu kulička,
ať vzkvétá naše zemička!

R:
Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyry roky v prdeli!
Za co, Pane Bože, za co? Chceš, abychom trpěli?


3. Nutno ještě říct k tomu všemu,
hledá mnohý nešťastný řešení v extrému
a tak bacha na Rudé koalice,
vzpomeňme, jaká je po třešních stolice.

Nedávno přišla jedna děsivá zpráva,
že se zase valí dělníci, tentokrát zprava,
poznávacím znamením jsou holé hlavy,
neznalost dějin a ústavy.

Přes to všechno, co lid v tom kraji zažívá,
probíhaj všechny nepokoje v pajzlu u piva
a stále věří na rytíře z Blaníku,
než přijdou, zvolil národ vyčkávací taktiku.

Tak si tu pomalu každý svůj život hnije,
z úcty k tradici ruka ruku myje,
upřímně řečeno trochu teskno mi je,
že nám stačí DEMO-Demokracie.

R:
Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyry roky v prdeli!
Za co, Pane Bože, za co? Tak snad mě někdo vodstřelí!

Karle Kryle, tak máš nástupce?


Přidat komentář

Jednotlivé zastávky

26. února 2012 v 15:00 | Duchlana |  Kozí dráha
Kozí dráha : Jednotlivé zastávky :


Trať č. 132, jinak nazývané Kozí dráha přežila I. II.a III.republiku dokonce přežila sociálizmus ale neodolala demokratické
Evropě

NE nepojedete protože to Evropská unie ZAKÁZALA provoz na této trati. Zkrátka a dobře Moskva nebo Brusel žádný rozdíl.


Jak čtete a vidíte tak co stanice nebo zastávka je pěkné pokoukáni a dobré pro turisty,
tak nevím proč se nám České republice někdo pořád chce poroučet a něco nařizovat (toto už tady několikráte bylo) .
Přidat komentář

Kozí dráha - další článek

23. února 2012 v 16:10 |  Kozí dráha
Na Kozí dráhu se na pár dní opět vracejí vlaky

Obce se domluvily a zaplatily turistické spoje na trati č. 132. Vlaky budou pouze jezdit v sobotu po dobu necelých tří měsíců. Očekává se, že je budou využívat hlavně turisté. Hlavní iniciátor akce telnický starosta Jaroslav Doubrava doufá, že trať díky tomu zůstane zachovalá a časem by se na ni mohli vrátit pravidelné denní spoje. Krajský úřad tuto možnost nevylučuje. Mnozí ji však vidí jako nereálnou.

Obce ležící podél trati č. 132, jinak nazývané Kozí dráha, se složily na obnovení vlakové dopravy. Vybraly mezi sebou 150 tisíc korun. Stejnou částku věnoval i Ústecký kraj.

"Chtěli jsme provoz objednat alespoň na srpen. Žádost byla krajem projednána až 2. září. Vzhledem k tomu, že byla schválena a podařilo se dohromady soustředit více než 300 tisíc, byl u Českých drah, které poskytly velmi výhodné podmínky, objednán rekreační provoz o sobotách ve třech párech a nedělích ve dvou párech z Děčína do Oldřichova u Duchcova a zpět," řekl starosta Telnice Jaroslav Doubrava.

Od 17. října do 20. prosince2011 se tak mohou turisté zajet vlakem podívat do Tiských stěn, na Barboru, Komáří vížku nebo na sjezdovku v Telnici. Jízdní řády budou vyvěšeny na internetových stránkách obcí i zastávkách vlaků. Snahou bylo, aby tyto rekreační vlaky navazovaly na vlaky do Mostu a Litvínova.

Doubrava připustil, že jedním z důvodů zavedení turistického provozu je zamezit likvidaci této trati, a věří i v návrat plné dopravní obslužnosti. Hlavním cílem je, aby se lidé opět mohli prostřednictvím Kozí dráhy dostávat do škol a zaměstnání.

Téma obnovení každodenního provozu bylo i součástí předvolební kampaně současné vládnoucí strany v kraji. Řada politiků je ovšem skeptická.

"V dnešní situaci by byl návrat k pravidelné denní dopravě tak náročný, že ho považuji téměř za nemožný. Osobně vítám tyto turistické spoje, protože zajistí údržbu tratě. Ale v diskusi nad obnovou denní dopravní obslužnosti narážíme na evropskou směrnici, která zakazuje dotování dvou souběžných tratí. Museli bychom tedy rozhodnout mezi vlaky a autobusy," řekl tehdejší lídr kandidátky ČSSD Jaroslav Foldyna na zasedání děčínského zastupitelstva před dvěma týdny.

Podobné hovoří i děčínský primátor Vladislav Raška: "Lidé znalí situace se shodují, že to už nikdy nebude trať, kterou by lidé využívali k cestě do práce nebo do školy." Město Děčín znovuobnovení provozu podpořilo symbolickými 10 tisíci korunami.

Autobusy jsou pro cestující výhodnější. Staví na více místech a přímo v centrech obcí. Navíc jejich dotování kraj stojí mnohem méně.

"Využíval jsem vlak především proto, že jel v době, kdy nejel žádný autobus.Výhodné to bylo také, když probíhaly stavební práce na Teplické ulici," řekl Jan Vařák z Jílového, který dojíždí často do Děčína. Právě do Jílového a zpět jezdilo vlaky nejvíce lidí. Na zbytku trati byly vagóny často téměř prázdné.

Ale když pojedete vlakem trať Děčín - Most tak mezi Ústí a Duchcov také jsou poloprázdné a nic se neděje.

Pravidelná osobní doprava přestala na Kozí dráze jezdit na konci roku 2007.

Kraj musel uposlechnout nařízení Evropské unie

které mu zakazuje podporovat na stejné trase dva různé druhy dopravy. Přednost dostaly mnohem levnější autobusy.

Kozí dráha se dostala do centra pozornosti i v souvislosti s možnou stavbou dálničního přivaděče. Zrušení pravidelné dopravy otevřelo úvahy v tělese dráhy postavit silnici. Byla to zatím nejlevnější varianta a zároveň vyhovovala i ochráncům přírody. Ministerstvo životního prostředí ji odmítlo, jelikož by se jednalo o průtah, a ne obchvat. V současné době se o stavbě přivaděče v místě zrušené trati neuvažuje.

Co si Ta Evropská unííje dovoluje --- to co jim naše vlády dovolí?!!!
Přidat komentář

Kozí dráha

23. února 2012 v 16:00 | stáhnuto z internetu |  Kozí dráha
Kozí dráha - další oběť modré mafie?


Dráha č. 132 z Oldřichova u Duchcova do Děčína byla pro veřejnost slavnostně otevřena 2. října 1871. Po mnoho desetiletí sloužila přepravě osob a také nákladů, zejména uhlí z dolů kolem Litvínova, Duchova a Teplic do labského přístavu v Děčíně. Ačkoliv její původní název byl Dráha duchovno-podmokelská, již po generace ji místí označují jako Kozí dráhu, neboť pasoucí se kozy v okolí tratě prý v minulosti mnohokrát způsobily nucené zastavení vlaku. Svérázná lokálka, jejíž trasa překonává neobvykle velké převýšení, je od konce minulého roku bez osobní dopravy. Na jejím místě chtějí postavit dálniční přivaděč. Přežije?

O "život" Kozí dráhy je usilováno již několik posledních let, zejména však od začátku roku 2007. Krajský úřad Ústeckého kraje, ovládaný ODS, patří ve vztahu k železniční dopravě k těm nejvíce nepřátelským. REVO již informovalo o počinu ústeckých krajních radní, kteří odmítnutím dotací rozhodli o likvidaci osobní dopravy na 59 km železničních tratí ke konci roku 2006 (ZDE). Jeden z nejznečištěnějších krajů republiky s vysokým výskytem nemocí dýchacích cest a rakoviny zjevně nemá zájem podporovat cestování železniční dopravou, natož usilovat o jejím systematickém zlepšování a zpřístupňování veřejnosti.

Možnost zatočit s další tratí, samozřejmě pod "pádným důvodem" její nerentabilnosti, který má v dnešní době ještě silnější váhu než mělo kdysi papežovo uprdnutí, se naskytla v souvislosti s potřebou najít vhodnou trasu silničního spojení Děčína s nově vybudovaným úsekem dálnice D8 z Prahy na Drážďany. Ačkoliv byla navržena a schválena řada variant trasování silnice včetně obchvatu kolem Děčína pro transitní a kamionovou dopravu, vyšla z iniciativy krajského a děčínského radního za ODS, Milana France (možná si jej pamatujete z jeho vulgárního výstupu proti Paroubkovi na posledním sjezdu ODS) a primátora Děčína Vladislava Rašky (ODS), tzv. pátá varianta stavby, která počítá právě s využitím tělesa tratě číslo 132. Ta by pak samozřejmě měla být zrušena. K této variantě je nutné dodat, že kromě vynuceného zrušení trati je také sama o sobě mimořádně ekologicky necitlivá - pomocí ní by se proud aut a kamionů dostával přímo do středu Děčína, nemluvě o vedení přivaděče v údolí, kde by docházelo k hromadění výfukových zplodin. S touto trasou se přitom přišlo jen chvíli po komunálních volbách 2006, kde se likvidace dráhy v zásadě neřešila. Jsou zde všechny důvody předpokládat, že plán likvidace dráhy byl účelově před volbami utajen kvůli obavám z odporu občanů.

Kolem dráhy se mezitím odehrávala velice nestandardní rozhodnutí. Poté, co byla 9.12.2007 na trati zastavena pravidelná osobní doprava, podnikla řada obcí v okolí trati s velkou podporou místních obyvatel kroky, aby na trati zůstaly v provozu přinejmenším mimořádné turistické vlaky, s tím, že by se osobní doprava, placená z rozpočtu těchto obcí, postupně obnovila. Tři turistické vlaky byly objednány na březen a květen, přičemž o prázdninách 2008 byla plánována "pravidelná" turistická-osobní doprava o sobotách. Např. na 30. srpna byly objednány hned dva páry vlaků. Ačkoliv samozřejmě nešlo o zásadní průlom do záchrany trati, byla tu solidní naděje, že provoz na Kozí dráze nezanikne, udrží se a postupně se bude dále rozvíjet. Jenže…

Hned na začátku června, pár dní po bezproblémovém provozu turistického vlaku, ale vydala Správa železničních dopravních cest (SŽDS, kterou fakticky vedou ministr dopravy Řebíček a jeho náměstek Hodač - oba za ODS) prohlášení, že železnice je v havarijním stavu, nezpůsobilá pro provoz. Důvodem prý je stav pražců dvou mostů v úseku Jílové u Děčína - Libouchec. Toto rozhodnutí je velice podivné, především tím, že trať byla předtím využívána bez jakýchkoliv problémů a u obou mostů nebyl při kontrole v roce 2007 shledán ani takový stav opotřebovanosti, který by vedl k předepsanému omezení rychlosti jízdy (což je běžný postup u ČD). Prostě ze dne na den si někdo na ministerstvu vzpomněl, že Kozí dráha je naprosto nesjízdná! Zarážející rovněž bylo, že na trať byla uvalena výluka do 31. 8. 08, ačkoliv oprava mostů/výměna pražců by nemohla trvat déle než týden, a koleje byly z mostů ihned odstraněny.

Budiž. Obce, které mají o provoz tratě velmi silný zájem, rozhodly, že vlaky pojedou alespoň v úseku dráhy mimo oba inkriminované mosty. Ten byl přece shledán v pořádku, takže se dalo předpokládat, že problém bude alespoň takto vyřešen. Ale ouha! Od 1. července, pár dní před začátkem jízd, rozhodla SŽDS o další výluce - a to právě v úseku, kde měl jet vlak. Důvodem byla tentokrát špatná geometrická poloha koleje, tedy vcelku běžná záležitost odstranitelná v řádu dnů. Leč výluka byla opět stanovena na jeden celý měsíc! Pokud jsme předchozí prohlášení o havarijním stavu označili za podivné, jaká slova použít pro tyto nové obstrukce? Je třeba vzdát hold mimořádné houževnatosti vedení několika obcí, které přes tuto šikanu dokázaly 5. července vypravit vlak, byť v super-zkrácené trase!

Je nepochybné, že někdo se snaží zničit železnici stůj co stůj, a sled uvalených výluk považuje za dobrou cestu. Aktivitou překypující radní Franc a primátor Raška za její likvidaci lobovali přímo u SŽDS a na ministerstvu dopravy již od konce roku 2006, zejména u vlivného náměstka a spolustraníka Jiřího Hodače. Ten rovněž aktivně bojuje za stavbu dálničního přivaděče podle varianty 5, a to, že přitom zcela porušuje současnou platnou koncepci dopravní politiky ČR slibující podporu železnici, ho zjevně netrápí a v našem modro-státě ani trápit nemusí. Náměstek Hodač dokonce nedávno osobně intervenoval na ministerstvu životního prostředí, aby bylo pozdrženo zveřejnění studie o dopadu stavby přivaděče na životní prostředí (EIA), která již proběhla. Ministr Bursík byl na výsledky studie opakovaně tázán, a to i ombudsmanem Motejlem, ale jeho ústa by neotevřeli ani heverem. Celá tato výlukově-zdržovací taktika má za cíl počkat až do úplného zrušení tratě. To již bylo plánováno, ale nemohlo být zrealizováno, neboť trať byla letos použita a jako taková nemůže být nyní dle drážního zákona zrušena.

Ale položme si otázku: proč ta urputná snaha dráhu zlikvidovat? Je zatím jen projev anti-drážní vakcinace, která probíhá v sídle ODS na Jánském Vršku spolu s preventivním podáváním Automilu® a Dálnicinu® (patentováno Říman, Řebíček a spol.)? Nebo jde opravdu o upřímně míněný názor, že právě zrušení dráhy a právě tento dálniční přivaděč směřovaný do středu Děčína jsou pro místní občany to nejlepším? No, asi ne tak docela. Věc se má totiž tak, že primátor Raška je členem předsednictva občanského sdružení HSRD (předsedou je nezávislý senátor Josef Zoser), jehož členy je také řada podnikatelů se zájmem o dobré investice. A mezi tyto investice nepochybně patří obchodní, zábavné a průmyslové zóny, které byly vedením města připraveny a předjednány s investory, přičemž jeden z těchto projektů již přímo vycházel ze stavby dálničního přivaděče a zrušení tratě. Šlo o obchodně-zábavní centru Podmokly (představené veřejnosti primátorem Raškou), kde investorem měla být společnost Reiffeisen-Leasing Real Estate. V této souvislosti již bylo Občanským sdružením pro ekologickou dopravu na Děčínsku podáno trestní oznámení na zneužití informací v obchodním styku, neboť je zde důvodné podezření, že investor byl o stavbě silnice informován dříve, než byla tato stavba posuzována podle EIA a byla o ní informována veřejnost. Primátor Raška je ovšem sám také členem dozorčí rady společnosti Labská investiční a.s., která usilovala o investice v průmyslové zóně, plánované opět zrovinka vedle trasy přivaděče podle varianty 5. Za snahou zlikvidovat železnici jsou tedy, zdá se, pragmatické obchodní zájmy.

Zdravý les kácený kvůli golfovému hřišti, železnice rušená kvůli stavbě dálničního přivaděče - toť zjevy, jichž se člověk může dočkat právě jen v systému orientovaném na zisky a moc menšiny vlastníků, ovládaném silou různých lobbistických podnikatelských skupin. Doufejme jen, že nadcházející krajské volby, ale zejména pak protesty místních občanů a další aktivní kroky obcí za záchranu dráhy a obnovení provozu (navzdory šikaně Řebíčkova "ministerstva pro likvidaci železnic" a Bursíkově alibismu) udělají modré družině ve složení Franc, Raška, Hodač a Řebíček pořádnou čáru přes rozpočet.

Nikola, REVO Praha
Přidat komentář

Kam dál